Zadání pro třídu 
KROK 1: 
Vymyslete co nejvíce skupin lidí, které mají něco společného. Spojuje je určitý zájem, životní styl, vzhled, nemoc, náboženství, národnost apod. Mělo by se jednat o rozšířená pojmenování nebo nálepky, které běžně používáme (Např. „To jsou punkeři.“/ „To jsou Američanky.“/ „To jsou křesťané.“/ „To jsou Pražačky.“). Skupiny napište na tabuli. Pokuste se společně s ostatními na tabuli vytvořit co nejpestřejší „sbírku“ skupin.

Instrukce pro vyučující 
KROK 1:
Nechte nejprve žákyně a žáky pracovat samostatně písemně 3–5 min, pak je vyzvěte ke společnému sdílení. Postupně za sebou vždy nahlas sdělí ostatním jedno heslo, pak ho napíšou na tabuli. Abyste neztráceli čas, tak jich může zapisovat víc najednou. Vrzání židlí a přesun k tabuli by se neměl zvrhnout v chaos, aby se hesla neopakovala a všichni o nich měli přehled. 
Úkol slouží jako rozehřívací cvičení. 
Podpořte společný brainstorming otázkami:
❚ Napadají vás nějaké národnosti, náboženské, věkové nebo genderové skupiny? Skupiny podle zájmu, životního stylu, módy, hnutí nebo barvy pleti, sexuální orientace apod.?
❚ Součástí jaké skupiny se cítíte být?
❚ Jsou skupiny, do kterých rozhodně nepatříte? 
Není důležité jmenovat velké množství skupin, ale shromáždit určitou pestrost, např. důchodkyně, Romky, homosexuálové, lidé s hendikepem, obézní lidé, uprchlice, imigranti, prckové, holohlaví, muslimové, věřící, Ukrajinky, Vietnamci, příslušníci módních subkultur (hipsteři, hippies, gothic, rockerky, skejťáci, emařky, metalisti), rodiče, puberťačky, holky, kluci, socky, kuřačky, ajťáci, vandalky, trempíci, bezdomovkyně, učitelé, Pražáci, šprtky, ...

Zadání pro třídu
KROK 2:
Na tabuli označte ty skupiny, jejichž součástí byste nechtěli být nebo do kterých byste nechtěli být ostatními lidmi zařazováni.

Instrukce pro vyučující
KROK 2:
Každý jedinec tyto skupiny podle sebe označí (tečkou, přidáním samolepky, hlasováním). Žákyně a žáci jsou často zvědaví na názory ostatních. Jestliže jim dáte dostatečný prostor, pravděpodobně se dostanete do situace, kdy budou skoro všechny skupiny na tabuli označené jako nechtěné. 
Následně se jich zeptejte:
❚ Jak to, že nechceme být součástí většiny skupin? Co to asi znamená?
❚ Jak se cítíme, když nás někdo zařadí do skupiny, do které si myslíme, že nepatříme?
❚ Myslíme si o většině těchto skupin něco špatného?

Zadání pro třídu 
KROK 3:
Najděte ty skupiny, jejichž příslušnice a příslušníci si nemohou vybrat, zda chtějí být její součástí.

Instrukce pro vyučující
KROK 3:
Pomozte třídě identifikovat skupiny, u kterých si jejich příslušnice a příslušníci nemohou dobrovolně zvolit, zda do nich patří, a pojmenovat společný jmenovatel (vlastnost) pro tyto skupiny: například holky, kluci – pohlaví / důchodkyně, puberťáci – věk / Američané, Ukrajinky – národnost apod. Určitě narazíte na sporné skupiny, u kterých bude třeba se pozastavit. Diskutabilní může být například náboženství, protože je často předáváno dětem jako součást rodinné tradice a možnost volby v raném dětském věku je problematická
(nereálná). Nebo narazíte na skupiny, které bude nutné vysvětlit nebo odlišit: např. sexuální orientace je vrozená, oproti tomu způsob oblékání (např. transvestitismus) je volba.

Zadání přo třídu 
KROK 4:
Společnou diskusí definujte, co je to předsudek a stereotyp.

Instrukce pro vyučující
KROK 4:
Základní rozdíl mezi stereotypem a předsudkem:
❚ Stereotyp: soubor charakteristik, který by měl charakterizovat určitou sociální skupinu (např. stereotyp o ženách o mužích), stereotypy sdílí více lidí v daném společenství, obvykle zahrnují nějaký určující znak a podle něj jsou přisuzovány další charakteristiky; rozlišujeme autostereotypy, tzn. schémata týkající se skupin, jichž jsme členkami a členy, a heterostereotypy, které charakterizují osoby z jiných skupin (např. autostereotyp Čechů, heterostereotyp charakterizující Slováky). (upraveno podle Baumgartner, 2008)
❚ Předsudky jsou na rozdíl od stereotypů ve svém obsahu jednoznačně negativní a zahrnují i emocionální složku. (podle Zeľová, 2008)
(viz https://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/21736/stereotypy-a-predsudky-jako-myslenkove-chyby.html)
V rámci společné práce zopakujte základní poznatek, že příslušnost k určitým skupinám si můžeme vybrat, ale součástí některých skupin se stáváme automaticky a nedobrovolně. Například barvu pleti, věk, jazyk, zvyklosti, druh oblečení apod. využíváme k „nálepkování“ nebo „škatulkování“ lidí, tzn. že na základě vnějších znaků přisuzujeme určité vlastnosti konkrétnímu jedinci. Často jsou tyto vlastnosti stereotypem, který se traduje, ale nemusí odpovídat realitě a neplatí paušálně pro všechny. Nejlepší je, když si tuto myšlenku třída zformuluje sama, vlastními slovy.
Žákyně a žáci často bez problému vyjádří negativní podobu předsudku, který vede ke zkreslování skutečnosti.
Upozorněte je také na pozitivní funkci předsudku – rychlou orientaci ve světě, o čemž vypovídá původní význam slova samotného: PŘED-ÚSUDEK.

Zadání pro třídu:
1. Utvořte skupiny podle toho, s jakou situací z Přílohy 9 Texty situací chcete pracovat.
Zamyslete se nad tím, jak by v dané situaci reagovalo okolí. Podle kartiček s obrázky postav (Příloha 10 Podobizny) si vyberte jednu osobu (máte na výběr ze všech osob kromě hlavní postavy vašeho příběhu), která je pro vás nějakým způsobem zajímavá. Pokud není vztah osoby k hlavní postavě příběhu specifikován, můžete si ho vymyslet.
Postavy: 
- Žákyně a žáci: Esmeralda, Ahmed, Kryštof, Hugo, Tonda, Róza, Viky, Anička, Aleš, Denis.
- Dospělí: Petr, David, Markéta, Ladislav.
2. Navrhněte, co vaše postava vzhledem k situaci říká.
Napište, co by vaše postava k situaci řekla, jak by na ni reagovala (minimálně tři věty v přímé řeči). Snažte si ji co nejkonkrétněji představit (může vám pomoci, když si za ni dosadíte své rodiče, spolužačky, sousedy). Není důležité, jak by tato postava na danou situaci měla „správně“ reagovat, ale co by opravdu řekla, co by si opravdu myslela. Nesnažte se vytvořit mravoučný příběh, ale ani parodii, najděte opravdu autentické reakce. Využijte svou osobní zkušenost nebo příběhy ze svého okolí, o kterých jste slyšeli.

Instrukce pro vyučující:
V této fázi je hlavním úkolem žákovského kolektivu vymyslet co nejtrefnější glosy a reakce okolí, tedy lidí, kterých se situace týká a mají potřebu se k ní vyjadřovat, řešit ji nebo komentovat. Pro vybraný příběh by žákyně a žáci měli vymyslet dostatečné množství hlášek. Tyto hlášky jsou hlavním předpokladem pro následující úkol. Pomozte jim uchopit situace co nejautentičtěji. Podpořte je v tom, aby s postavami pracovali zcela svobodně, intuitivně, bez přílišné snahy zpracovávat je dle společenských šablon nebo norem. Veškerý
„osobní“ materiál (např. hlášky a názory postav), který se v příbězích objeví, je pro vás důležitým indikátorem toho, jak daný jedinec téma vnímá a v jakém prostředí se pohybuje. Někteří budou pravděpodobně pro svůj příběh chtít použít vulgarismy. V tom případě je potřeba se zamyslet nad tím, o jak silný vulgarismus se jedná a jestli dodává příběhu na autentičnosti, nebo jestli tam je jenom proto, „aby tam byl”. Pomyslnou hranici „přípustnosti” určujete vy tak, aby byla aktivita podnětná, ale zároveň nesklouzla k pouhému výčtu vulgarismů.
Vytiskněte třídě situace z Přílohy 9 Texty situací. Můžete se už dopředu rozhodnout, že jim nabídnete jen některé ze situací. Zpracování pouze několika situací vám také ušetří čas při následujícím úkolu.
Na co dát pozor:
❚ 1) Ujistěte se, že žákyně a žáci úkol dobře pochopili a že vymýšlejí reakce „okolí“, nemělo by se v této fázi jednat o „hlášky“ hlavní postavy, ta přijde na řadu až poté.
❚ 2) Kolik situací rozpracovat?
Zcela klíčové je vaše rozhodnutí, z kolika příběhů dáte na vybranou. K dispozici je celkem 5 situací/příběhů. Čím více příběhů, tím více času budete muset věnovat hraní rolí v dalším úkolu. Mějte na paměti, že v dalším úkolu (Jak se cítí hlavní postava) musíte každé situaci během hraní rolí věnovat 10–15 minut!

Zadání pro třídu
KROK 1:
Projděte si společně ve třídě jednu situaci po druhé následujícím způsobem. Před třídu postavte prázdnou židli. Představte si, že do vaší třídy právě přišla hlavní postava jedné ze situací (Esmeralda, Ahmed, Petr, Kryštof nebo Hugo). Hlavní postavě, která „sedí“ na židli (na židli je její podobizna – viz Příloha 10 Podobizny) postupně přečtěte hlášky a reakce postav vymyšlené v předchozím úkolu. Poslouchat hlášky některých postav nebude pro hlavní postavu vždy jednoduché.
Žákyně a žáci z ostatních skupin (ze skupin, jejichž situace zrovna není objektem zájmu) se snaží si představovat, co si asi hlavní postava myslí, jak se cítí a jak by nejraději na některé hlášky reagovala. Odpovídají (pokud to jde) na reakce a sdělují ostatním pocity hlavní postavy.

Instrukce pro vyučující
KROK 1:
Hraní rolí je klíčovou částí procesu, věnujte této aktivitě proto zvýšenou pozornost. Jedná se o moment, kdy máte příležitost třídu emocionálně angažovat a pomoct, aby se všem problematika dostala více „pod kůži”. Hlavním úkolem žákyň a žáků, kteří zrovna „nepředvádí” reakce postav na situaci, je poslouchat, vnímat hlášky, vcítit se do pocitů hlavní postavy příběhu (která „sedí“ na židli ve třídě) a tyto pocity tlumočit skupině. Na hlášky reagují hned po jejich přečtení, o slovo se hlásí. Můžete si případně pomoct použitím
mluvicího předmětu, který vždy podáte/hodíte té osobě, která chce na hlášku reagovat. 
Při formulaci reakcí na hlášky můžete žákyním a žákům pomoct větami typu:
„Ahmed se teď cítí…” / „Nejvíce ho naštvalo, že…” / „Ahmed si myslí, že má právo na…” / „Proč ho ostatní…” / „Ahmed by chtěl, aby…”
Na co dát pozor:
1) Na začátku každého hraní rolí (každé situace) se zrekapitulujte příběh (o čem je výchozí situace), aby byli všichni v obraze a věnovali aktivitě plnou pozornost. Na prázdnou židli se vytiskne podobizna hlavní postavy, aby všem bylo více jasné, kdo před nimi sedí.
2) Vyzvěte žákyně a žáky, aby hlášky říkali nahlas a srozumitelně. Důležité je zachovat soustředěnou atmosféru a udržet správný rytmus (velké prodlevy nebo překotné drmolivé čtení z papíru snižuje vyznění celé situace).
3) Hlášky je vhodné komentovat v průběhu, hned, jak zazní, aby v množství nezanikly.
Zeptejte se:
❚ Podle čeho jste si vybrali postavu, ke které budete vymýšlet hlášky?
Doplňkové otázky (pokud kolektiv spíše nespolupracuje a potřebuje aktivizovat):
❚ Byla to postava, která vám byla blízká, nebo naopak?
❚ Inspiroval vás někdo z reálného života?

Zadání pro třídu
KROK 2:
Poté, co jste si vyslechli možné pocity hlavní postavy, napište do komiksové bubliny (viz Příloha 11 Komiksové bubliny) k hlavní postavě vaší situace větu, kterou by pravděpodobně chtěla říct ostatním. Pokuste se o krátké sdělení, kterým by se postava obhájila a vymezila vůči dané situaci.

Instrukce pro vyučující
KROK 2:
Hlavním úkolem žákyň a žáků je na základě hraní rolí vymyslet adekvátní reakci hlavní postavy. Hraní rolí jim mělo pomoct vžít se do hlavní postavy a vyhnout se tak prvoplánovým reakcím a klišé. Podpořte jejich přemýšlení následujícími úvahami: Hlavní postava se dostala do konfliktu, jak ho vyřeší? Může být také agresivní a vulgární? Nebo použije smysluplné argumenty či dokonce zareaguje s nadsázkou a humorem, případně s pochopením, a vyjádří se vnímavě k obavám a strachům ostatních osob? Dokázali byste se vy v takové situaci obhájit a bránit? Určitě to vyžaduje jisté sebevědomí a odvahu.
Hlavní postavy můžete nechat na židlích, případně je můžete sundat a nalepit jinam, aby bylo více prostoru pro komiksové bubliny.

Zadání pro třídu:
V tuto chvíli se začínáte připravovat na práci v on-line editoru. Zkuste si komiks nejdřív vytvořit nanečisto na papír. Využijte vytištěné obrázky postav, přikleslete k nim bubliny a vše nalepte na papír. Vytvořte až 3 repliky, ve kterých na sebe postavy reagují.
Postavy:
- Žákyně a žáci: Esmeralda, Ahmed, Kryštof, Hugo, Tonda, Róza, Viky, Anička, Aleš, Denis.
- Dospělí: Petr, David, Markéta, Ladislav.

Instrukce pro vyučující:
Je jen na vás, jakou volnost žákyním a žákům dáte. Můžete je nechat vybírat si pouze z těch příběhů, se kterými pracovali v předchozí aktivitě, můžete přidat nějaký vlastní, který je aktuálně pro třídu důležitý. Je také možné je motivovat k tomu, aby si vymysleli vlastní příběhy, pokud by o to měli zájem. Potom je ale potřeba pohlídat, aby příběhy měly hlavu a patu a aby pracovali pouze s postavami, které jsou dostupné v on-line editoru.

Zadání pro třídu:
Zapište do poslední scény komiksu vlastní názor na situaci, se kterou pracujete. Může to být komentář, návrh řešení, výzva nebo otázka na publikum. To vy vyprávíte, nyní přichází vaše chvíle! Řekněte ostatním, co si o celé situaci myslíte. Nebojte se být osobní. Ve vašem příběhu jde přece o něco důležitého. Co to je? A proč je potřeba o tom mluvit?
Ve vašem komiksu můžete:
- hovořit sami za sebe: „Proč většinou…” / „Je jedno, jak to bylo, ale měli bychom…” / „Asi si nikdo nedovedeme představit, že barva kůže…”
- převzít roli některé z postav příběhu: „Kdybych já byl ředitel…” / „Kdybych já byla ředitelka…” / „Kdybych já byl/a Esmeralda…” / „Kdybych se do takové situace dostal/a já…”
- vystupovat jako veřejně angažované osobnosti (novinářka, politik, popstar): „Kdybych já byl politik, tak bych prosazoval…” / „Kdybych já byla politička, tak bych prosazovala…” / „Kdybych já byl/a slavný/á, podporoval/a bych…”

Instrukce pro vyučující
Vlastní názor nebo vlastní komentář, který se žákyně a žáci snaží zformulovat, je pro vyznění celého komiksu velmi důležitý. Vybídněte je k tomu, aby k úkolu přistoupili zodpovědně (což nevylučuje humor nebo nadsázku). V této fázi jim připomeňte, že budou mít možnost komiks případně zveřejnit. Je proto důležité, aby se zamysleli nad tím, ke komu se obracejí. To ovlivní způsob, jakým budou své sdělení formulovat.

Zadání pro třídu:
Vaším hlavním úkolem je nyní vytvořit finální komiks s využitím materiálu, který jste nashromáždili v předchozí aktivitě. Experimentujte s prvky, které on-line editor nabízí (postavy, bubliny, obrázky na pozadí, výběr hudby). Využijte možnost příběh podpořit výběrem vhodného zvukového doprovodu. Při výběru zvuku nezapomeňte, že hodně ovlivní celkové vyznění komiksu! Dávejte pozor, aby se z příběhu nestala parodie, přehnané drama nebo jen situace s bezvýznamnou zápletkou.

Instrukce pro vyučující:
Teprve v této fázi je vhodné vzít žákyně a žáky k počítačům a umožnit jim přístup do on-line editoru. Přípravné úkoly (v rámci aktivity 2. 1) je lepší řešit mimo počítačovou učebnu. (Přítomnost technologie zpravidla všechny zúčastněné příliš strhává, bez ní je koncepční a „scenáristická“ příprava soustředěnější). Žákyně a žáci mohou pracovat ve skupinách, ve dvojicích nebo samostatně.
Hlavním úkolem žákyň a žáků je vytvořit si vlastní komiks. Vyzvěte je, aby experimentovali s prvky, které on-line editor nabízí (postavy, bubliny, obrázky na pozadí, výběr hudby).
Na co dát pozor:
1) Nezapomeňte třídě před touto aktivitou vygenerovat kód a přidat Dílnu na nástěnku. Nejen problémy s přihlášením, ale i bezproblémové přihlášení do systému zabere určitý čas. Počítejte s tím ve svém časovém plánu.
2) Připomeňte žákyním a žákům, že mají možnost nastavit velikost postav a velikost a tvar bublin.
3) Aby mohli pracovat se zvukem, je nutné zajistit, aby mohli zvuk z počítače poslouchat (ideálním řešením jsou sluchátka pro každého jedince).
4) Upozorněte žákyně a žáky, že jejich komiks končí závěrečnými titulky, ve kterých by měli uvést autorství. Samozřejmě mohou zůstat v anonymitě, ale je žádoucí, aby se toto rozhodnutí stalo součástí diskuse a závěrečné reflexe.

Zadání pro třídu:
Snažte se reakce komiksových postav ze svého komiksu roztřídit.
Můžete vytvořit tyto kategorie:
❚ urážky (lživá tvrzení, zesměšňující zvolání)
❚ předsudky (posuzují osobu na základě příslušnosti k nějaké skupině bez individuálního přístupu)
❚ pádné argumenty (pro i proti, oprávněné strachy a obavy)
❚ návrhy (konstruktivní řešení)
Které reakce vyjadřují většinový názor? Chybí tu některé z reakcí? Jestliže ano, doplňte je.

Instrukce pro vyučující:
Tuto aktivitu lze dělat i s vytištěnými komiksy. Může se stát, že se skupina neshodne na tom, do jaké kategorie reakce roztřídit. Důležitá je vzájemná diskuse.
Můžete skupiny motivovat, aby se pokusily zjistit důvody, proč se osoby v komiksu chovaly předsudečně:
❚ Proč si myslíte, že se postavy chovaly tak, jak se chovaly?
Možné důvody, o kterých můžete diskutovat:
- Strach z neznámého: Vlastní strach nebo strach, který sdílíme spolu se svým okolím (např. rodiče: „Muslimové jsou teroristi,“ kamarádi: „Je to homosexuál, je divnej.“).
- Škatulkování: Předchozí zkušenosti s podobným člověkem aplikujeme na podobné osoby (např. Němec: „Češi kradou,“ kamarádi: „Důchodci maj IQ 10.“).
- Přebírání názoru: Sami situaci kriticky nezhodnotíme, ale přebíráme názory ostatních (např. kamarádi: „Je to socka, nekamaraď se s ním,“ rodič: „Kluci netancujou, kluci hrajou fotbal, je to buzna.“).
- Dezinformace: Názor zakládáme na zastaralé nebo zmanipulované informaci nebo propagandě (např. strýc: „Homosexualita je nemoc.“).
Pozor! Žákyně a žáci by tím neměli agresivní jednání postav omlouvat, ale lépe jej pochopit.

Zadání pro třídu:
Rozhodněte se, zda budete vaši práci sdílet s ostatními.
Než se však rozhodnete, zamyslete se samostatně nad níže uvedenými otázkami a pak o nich diskutujte.
Otázky k zamyšlení:
❚ Myslíte si, že jsou témata předsudků a diskriminace v současnosti aktuální?
❚ Zamyslete se nad tím, jakou skupinu lidí by vaše práce mohla nejvíce oslovit.
❚ Co můžete zveřejněním zjistit?
❚ Jaké jsou výhody i nebezpečí zveřejnění vaší práce na sociálních sítích? 
Pokud se rozhodnete komiks sdílet/zveřejnit se spolužačkami a spolužáky, v nastavení komiksu vyberte příslušnou volbu: „Uložit a odeslat ke schválení.”

Instrukce pro vyučující:
Výše uvedené otázky žákyním a žákům vytiskněte z Přílohy 13 Diskuse ohledně zveřejnění komiksu a nechte je na ně individuálně písemně odpovědět. Pak o nich společně diskutujte.
Zveřejnění všech prací podléhá vašemu schválení. V případě, že z jakéhokoliv důvodu nechcete práci zveřejnit, vysvětlete danému jedinci, v čem je problém, a pokuste se společně najít způsob, jak výstup upravit, aby byl vhodný ke zveřejnění. Zveřejnění prací je dobrovolné.

Zadání pro třídu:
Prohlédněte si komiksy ostatních dostupné v on-line galerii vaší pracovní skupiny. Následně se zamyslete nad níže uvedenými otázkami. V kruhu sdílejte své myšlenky a pocity, které ve vás práce na komiksu vyvolala.
Otázky do diskuse:
❚ Co vás na práci nejvíce zaujalo a bavilo?
❚ Jaká část práce vás naopak nezaujala nebo byla nesrozumitelná?
❚ Co pro vás bylo nové?
❚ Rozumíte teď lépe tématům předsudků a diskriminace?
❚ Cítíte potřebu se těmito tématy ještě hlouběji zabývat, nebo spíš ne? Proč?

Instrukce pro vyučující:
Reflexe by měla směřovat nejen k výsledkům, ale k celému průběhu práce v Dílně. Žákyně a žáci se pokusí pojmenovat si sami pro sebe přínos Dílny, zda se dozvěděli nové věci, zda jim práce pomohla na téma nově nahlédnout, zda jejich názory utvrdila nebo případně i pomohla přehodnotit, zda se něco nového dozvěděli o sobě a ostatních. Je důležité, aby se všichni pokusili popsat posun, který v nich díky práci nastal (i potvrzení vlastních názorů je posun). Kromě obsahu se věnujte i formám a metodám práce.